„Žijíce v přítomnosti a hledíc vstříc budoucnosti nezapomeňme na to, co zapadlo v minulosti, neboť dějiny jsou učitelkou, ty nám předvádí vzory k následování a dávají výstrahu…“

Název „Plotiště“ je pravděpodobně odvozen od nějaké prastaré obce „znamenitě plotěné a ploty ohrazené“. Původně se však mohlo jednat i o název „plodiště“, což by byl název odvozený od kvalitní a dobře plodící půdy.Dějiny Plotišť

Chceme-li zmapovat celé dějiny tohoto území, musíme nutně začít již v období pravěku. První lidé zde žili nejméně před 25 000 lety, kdy pleistocénní lovci a sběrači následovali stáda mamutů a jiné velké zvěře. Z této doby se nám zachovaly archeologické nálezy v podobě kostěných artefaktů a pazourkových škrabáků. Další vlna osídlení následovala ve starší době bronzové, zhruba v době 4 000 – 3 000 let př. n. l. Sídelní jámy z tohoto období představují naleziště střepů nádob, různých šperků, a také kosterních ostatků (např. někdejší Součkova cihelna a písníky Hrochov a Machatého). Mezi vzácné nálezy patří také bronzové milodary a jantarové korále, objevené v některých hrobech. Zhruba ve stejné době (období 2000 – 1500 př. n. l.) vznikla významná obchodní cesta, která tuto lokalitu protínala. Vedla směrem od dnešního Náchoda přes Jaroměř do Hradce Králové skrz pohraniční lesy. V době železné a pozdější době římské bylo okolí dnešních Plotišť osídleno germánskými kmeny, jejichž bohatě vybavené hroby byly na polích za obecními statky zkoumány na přelomu 70. a 80. let minulého století.

Z doby slovanského osídlení máme první věrohodné archeologické informace až k 10. století n. l. Tehdy bylo toto území stejně jako většina Východních Čech součástí panství rodu Slavníkovců. Centrem celé oblasti byl samozřejmě tehdy vznikající Hradec Králové, který jako „podřadnější tvrz při soutoku Labe a Orlice“ dominoval širokému okolí. Lidé se postupně usazovali pod tímto centrem, klučili lesy a pásli dobytek. Plotiště patřily vzhledem ke své kvalitní půdě k dlouhodobě preferovaným lokalitám již od pravěku, proto nebyly přehlíženy ani starými Slovany.

Poté, co čeští panovníci získali královský titul, se Plotiště staly součástí Hradce Králové a zároveň tedy královským majetkem. V roce 1225 byl Hradec Králové Přemyslem Otakarem I. povýšen na město a osada Plotiště mu byla darována „aby důchodu z ní mohl požíti ke zvelebení svému“.

V tehdejší době zde již existovaly svobodné dvorce. Roku 1225 se však s darováním Plotišť městu stali všichni obyvatelé této osady (nebyli-li svobodnými měšťany hradeckými nebo rytíři) poddanými vrchnosti s povinností robotovat na jejích panstvích. „Obec Poddanoplotišťská“ zůstala pak pod tímto názvem až do roku 1920, přičemž byla spravována vlastním rychtářem.

Ještě během 13. století vznikl v Hradci klášter řádu Minoritů (Menších bratří) u Sv. Jana Křtitele vedle hradu. Příslušníci tohoto církevního řádu v následujícím období obstarávali náboženské služby i pro Plotiště.Dějiny Plotišť

Těžké období dopadlo na celé české království po smrti krále Přemysla Otakara II. v roce 1278. V roce 1281 se navíc přidala veliká neúroda a hladomor. Jen v tomto a následujícím roce pak zemřelo v Čechách dohromady na 600 000 lidí (což je vzhledem k početnosti tehdejší populace téměř neuvěřitelné číslo). Jedním z opatření, které k opětovnému nabití financí zvolil nový král Václav II., bylo uvalení daní na pozemky v okolí měst, a to včetně Hradce. Plotiště pochopitelně nepředstavovaly žádnou výjimku. Svobodna-chalupa

Manželkou Václava II. byla původem polská královna Eliška Rejčka, která je významnou měrou spojena právě s Hradcem. V srpnu roku 1308 si Eliška zvolila tehdejší Hradec nad Labem za své sídlo a učinila jej Hradcem Králové, druhým nejvýznamnějším městem království po Praze. Eliška zde pobývala mnoho let a mj. také finančně pomáhala při stavbě katedrálního chrámu Sv. Ducha, který se stal novou dominantou města. Poddaní ji však údajně vnímali jako zlou macechu, “vymáhající i peřiny“. Během mnoha stavebních a opevňovacích projektů v této době se jistě aktivně zapojovali i plotištští poddaní.

Až do doby „Otce vlasti“, českého krále a římského císaře Karla IV. (vládl 1346-1378) nebyl Hradec dlážděn. Aby bylo možné dláždění financovat, nechal král vybírat mýtné z každého koně a vozu s obilím směřujícího do města, poprvé tak u hradeckých bran platili i obyvatelé Plotišť. Zajímavostí je, že v lednu roku 1348 bylo v Hradci zaznamenáno slabší zemětřesení. V době po úmrtí Karla IV. však živly řádily ještě více. Město i okolí poničily několikrát požáry a v zimě panovaly často velké mrazy. Například v roce 1407 dle pramenů lidé po cestách mřeli a led dosahoval síly o velikosti člověka.

V době husitských válek patřilo Hradecko k nejdůležitějším centrům husitů. Když se král Zikmund v červnu roku 1420 dozvěděl o dobytí města husity, vedenými knězem Ambrožem, vydal rozkaz místním zemanům k útoku. Ti se však pouze přiblížili s asi 10 000 muži a usadili se míli od hradeb přímo ve středu Plotišť. Jak napsal Bohuslav Balbín „Oni položili se v Plotišť, čtyři neděle obležení strávíce, častěji od zdí odehnáni, potom nic nepořídivše, odstoupili.“ Je snadné si domyslet, jakou "radost" měli místní z tak velkého kontingentu obléhatelů (který byl naštěstí tvořen výhradně vojáky českého a moravského původu). Husitské války však byly teprve ve svých počátcích a Hradec i jeho okolí v nich měly sehrát úlohu více než podstatnou…

„ Zastav se a ohlédni se, pro čest obce a drahé vlasti hleď pracovati v duchu těch, kteří v minulosti vedli český národ ke slávě a duševnímu pokroku..."

Husité zůstali pány Hradce Králové až do roku 1437, kdy se všechna města království podrobila králi Zikmundovi. Právě Hradec a jeho okolí vzdorovaly ze všech nejdéle. Je jisté, že i z Plotišť se rekrutovala řada husitských bojovníků, neboť na památné tábory na Orebu (u dnešních Třebechovic) se v letech 1419-20 scházeli lidé z širokého okolí. Do bratrstva Orebitů, v jejichž čele stál v letech 1423-24 slavný Jan Žižka, patřili i Plotišťští. Členy tohoto uskupení byli ostatně mnozí vesničtí obyvatelé „hradeckého zboží", tj. poddaných vesnic města. Že byli hradečtí výbornými bojovníky, ukazuje právě fakt, že se toto východočeské sídlo vydrželo bránit nejdéle ze všech českých měst. Hradečtí se však kromě obrany účastnili také výpadů, když například v roce 1427 podnikli spolu s dalšími východočeskými hotovostmi vojenskou výpravu do Slezska. Po té, co město připadlo roku 1437 Zikmundovi, věnoval jej věnnou zástavou i s rychtou a vsí Plotiště své manželce Barboře. Ve stejném roce se u nynějších Plácek a Věkoš objevilo v rameni Labe nebývalé množství lososů, které lidé ubíjeli oštěpy a sekerami „jako jinou zvěř".