Ve stejné době bydlelo v Plotištích podle záznamů 7 sedláků, 38 chalupníků a 9 podruhů. Mnozí z těchto obyvatel se zúčastňovali náboženských procesí, které bylo konáno z popudu jezuitského řádu. Jezuité měli na obyvatelstvo nesporně veliký vliv, od 5. prosince roku 1703 byl dokonce vždy jeden jezuita členem městské rady. To trvalo až do úředního zrušení jezuitského řádu v roce 1773, i nadále - až do své smrti - však setrval poslední zástupce řádu Jan Hayden v městské radě.

V obci Plotištích byly v této době vedeny dvory Benedovský, dále Bohdanecký v nynějších Svobodných Dvorech a Věkošský v dnešních Věkoších. Ty jsou ke 12. lednu roku 1714 uvedeny v seznamu dvorů na tehdejším „ouřadě berničním".

Roku 1717 ke dni 12. září údajně „vyšel oheň okolo hodiny druhé české na noc v Kydlinovském mlejně ze stodoly, skrze který celý mlejn k skáze přišel, tak že všecko obilí, dobytek kravský i svinský mlynáři shořel." Příčina vzniku požáru však zjištěna nebyla. Ohněm byli stejný rok těžce postiženi také locheničtí hospodáři ke dni 4. srpna. Dočítáme se, že „veliký oheň neopatrností jedné ženské osoby ve vsi Lochenicích jest vznikl, tak že 17 sídel do gruntu shořelo."

Po roce 1720 se již v pramenech setkáváme s úplnějšími přehledy držitelů gruntů v obci Plotišťské i s konkrétním výčtem jejich majetku. Město Hradec Králové se jako tehdejší vrchnost snažilo rozmnožit počet robotníků a poplatníků, proto jejich množství při revizi katastru zvyšovalo. Od roku 1722 však přibývá poddaných na gruntech jen poskrovnu.

Téměř každoročně způsobilo rozvodněné Labe nebo Melonka značné škody na osetých pozemcích ležících v jejich blízkosti. Poddano-Plotišťská obec se přitom musela starat o správu labských břehů, na niž mělo za úkol poskytovat kůly a haluze ze svých lesů. Melonka při jarním tání často zaplavovala okolní pozemky a vytvářela zde velké jezero. Před neusměrněným tokem nebylo možné se nijak ochránit a obyvatelé šesti usedlostí zhruba v prostoru dnešní ulice Na Důchodě se jen s obtížemi dostávali přes množství vody a bahna do Hradce na nákupy.

20. léta 18. století byla také ve znamení jezuitského honu na zakázané knihy, především na husitskou a jinak „nevyhovující" literaturu. Do aktivit typu pálení knih byly povinně zapojeny i děti, které musely zpívat hanlivé ódy na reformátory Mistra Jana Husa a Martina Luthera. Je jisté, že ani obyvatelé Plotišť nebyli ušetřeni těchto náboženských „povinností". Přesto se ještě ke 4. dubnu 1736 dočítáme, že 22 osob z Lochenic podalo k magistrátu města žádost o umožnění svobodného (evangelického) vyznání. Samozřejmě však s úspěchem nepochodili a jejich vyslanec skončil dokonce v šatlavě. Jezuité v této době spravovali úspěšně svůj dvůr v Plotištích; jejich záznamy jsou takřka neocenitelným zdrojem informací o historii obce.

Jako zajímavost lze jistě uvést, že Plotiště byly jedním z mála míst, kde se již před rokem 1806 pěstoval tabák. Ten se nejpozději k roku 1726 zpracovával ve „Fabrice  královéhradecké" a zřejmě také v Plotištích, jak vyplývá z dokumentů Hospodářské vlastenecké společnosti pro království České.

Ve 40. letech 18. století trpěl Hradec i s okolím opět válkou, tentokrát vpádem Pruských vojsk. Jako už tolikrát předtím, trpělo především civilní obyvatelstvo neurozeného stavu. Kolem Hradce prošla vojska několikrát a stejně jako o století dříve bylo i nyní stejnou pohromou usídlení vlastního i nepřátelského vojska. K válečným útrapám se tradičně přidala také nepřízeň počasí a dobytčí mor.

V roce 1749 byly Plotištští obyvatelé rozděleni podle robotních povinností takto:

3 sedláci po 3 dny týdně ... 416 dní potažní roboty,

4 sedláci po 1 dnu týdně ... 208 dní potažní roboty,

43 chalupníci, zahradníci a domkaři ... 4888 dní pěší roboty.

Od roku 1753 si alespoň někteří robotníci spravili náladu sázkami do loterie, kterou v Praze nově zřídil Neapolitán jménem Katalda a vlastnil ji až do roku 1787. Dozvídáme se, že i v samotném Hradci „ta hra ...mnohé k vyhledávání svého štěstí vábila". Zda se na někoho skutečně usmálo štěstí však bohužel nevíme. V této době se také začínají stavět první kvalitní královské silnice. Velmi si stěžovali především Smiřičtí, kteří byli v roce 1754 povinni dovážet stavební kámen (opuku) z Libřic až k Plotištím.

Roku 1757 shořely do gruntu jezuitské dvory v Plotištích a o dva týdny později (24. března) se zde navíc rozložila část regimentu Kaisruk. Opět eskaloval válečný konflikt s Prusy a propukl dobytčí mor i jiné průvodní jevy války. O rok později bylo v Hradci naverbováno 500 mladých vojáků. Tábořící císařské vojsko pak působilo škody po celém pravém břehu Labe, tedy i v Plotištích. Sedmiletá válka, jak se konflikt z let 1756-1763 nazýval, poškodil hospodářsky celé Čechy a státní dluh monarchie narostl ze 118 milionů na 271 milionů zlatých. Přímým důsledkem také bylo rozhodnutí Marie Terezie o vydání prvních papírových peněz, tzv. bankocetlí.

V roce 1760 byly v Plotištích celkem 34 domy. Ze živnostníků je zde připomínán pouze koželuh Václav Rudl. Po roce 1765 se na hradecku začínají pěstovat nové a tehdy ještě neznámé plodiny ze zámoří - brambory, obecně zvané „zemská jablka". Brambory se do Evropy dostaly již roku 1592, jejich výraznější pěstování však spadá až do období na přelomu 18. a 19. století, kdy hladová léta a později také napoleonské války donutily obyvatele přijít této zprvu opovrhované „nové bídě" na chuť. Také v Plotištích byly nejspíš někdy od 70. let brambory pěstovány.

Ještě mnoho útrap prožili poddaní na konci vrcholícího XVIII. věku, který se nesl ve znamení počínající osvícené mysli, zároveň však také neustupující germanizace společnosti a všemožného útlaku ze strany šlechty. Velká francouzská revoluce, která začala v roce 1789, však již byla předzvěstí radikálních změn, které až dvě desetiletí po smrti Napoleona otřesou se starými pořádky v nové Evropě...

Konec 18. století přinesl českým zemím množství změn, včetně vytouženého zrušení nevolnictví a také nové parcelace pozemků, která se výrazně dotkla i Plotišť. Zvýšila se však povinnost potažní roboty, protože se zvětšil počet větších chalupníků přídělem emfyteutických pozemků z nově rozparcelovaných městských dvorů. Tak například v roce 1783 měli obyvatelé Plotišť povinnost v celkovém součtu 676 dní roboty potažní a 3974 dní roboty pěší. Reformy císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. byly tak rozsáhlé a jejich dopad tak všeobecný, že se promítal téměř do všech sfér života tehdejších měšťanů i vesničanů. Když Josef zemřel, mohli zřejmě také mnozí Plotišťští na vlastní oči spatřit nového císaře Leopolda II. Ten totiž roku 1791 navštívil při příležitosti své korunovace město Hradec Králové, kam přijížděl ve směru od Smiřic, tedy možná právě přes Plotiště.

Neklidné časy nastaly v 90. letech 18. století, kdy naplno propukly francouzské revoluční události. Tehdy byly opět konány sbírky a z širokého okolí verbováni mladíci do armády na předpokládanou válku s revoluční Francií. Hradec Králové již sevřený hradbami a proměněný v pevnost poněkud ustrnul ve svém dalším rozvoji, to však určitě neplatilo o okolních vesnicích. Plotiště z pevnostní přeměny Hradce těžily, získaly totiž svou farnost, kostel a školu, jakožto středisko kulturního života. Dobová závislost školství na církvi by bezpochyby nedovolila vzniknout škole bez přítomnosti kostela a farnosti. Dle farní kroniky se vznik první plotišťské školy klade do roku 1796. Zpočátku však nesídlila ve vlastní budově, vyučovalo se v soukromém domě s č. p. 17. Ještě téhož roku však byla pro vzdělávací instituci postavena dřevěná budova.

19. století se ohlásilo dalším řinčením zbraní. Napoleonské války se dostávaly do své další fáze a na dveřích kostelů se opět objevovaly vyhlášky s výzvami k verbování. Na úhrady válečných nákladů měla přispět také nově vypsaná třídní či domovní daň, která ještě zvětšila platební povinnosti sedláků a chalupníků. Byla také zavedena daň, zvaná „poplatek z hlavy", kterou musel platit každý počínaje 15. rokem věku. Tato daň se musela platit celých 27 let, než byla konečně zrušena. Rok 1802 již přinesl Plotištím omezení samosprávy vlivem válečných událostí.

V roce 1805 již vlivem častých válečných tažení pocítili bídu všichni. Situace byla tak špatná, že se chléb pekl nákladem císařského fondu a následně se rozdával chudým. Kvůli Napoleonově kontinentální blokádě byl velmi nedostatkovým zbožím také cukr, což podnítilo pěstování cukrovky. Tím byly položeny základy cukrovarnictví v Čechách, které se později stalo světovým pojmem. Bída však dále eskalovala a kolem roku 1810 lidé jedli z bídy a jako ochranu před nemocemi luční česnek a šťovík. O vážnosti stavu svědčí také skutečnost, že z důvodu katastrofální finanční situace v monarchii byly roztaveny i vzácné kalichy z kostela, které pak posloužily k ražbě nových mincí. Veškerá snaha odvrátit finanční krizi však vyšla naprázdno a finanční patent z února roku 1811 ožebračil velké množství obchodníků i běžných obyvatel (mezi nimi například také slavného Jiráskova Věka, tedy Františka V. Heka z Dobrušky.