„Žijíce v přítomnosti a hledíc vstříc budoucnosti nezapomeňme na to, co zapadlo v minulosti, neboť dějiny jsou učitelkou, ty nám předvádí vzory k následování a dávají výstrahu…“

Název „Plotiště“ je pravděpodobně odvozen od nějaké prastaré obce „znamenitě plotěné a ploty ohrazené“. Původně se však mohlo jednat i o název „plodiště“, což by byl název odvozený od kvalitní a dobře plodící půdy.Dějiny Plotišť

Chceme-li zmapovat celé dějiny tohoto území, musíme nutně začít již v období pravěku. První lidé zde žili nejméně před 25 000 lety, kdy pleistocénní lovci a sběrači následovali stáda mamutů a jiné velké zvěře. Z této doby se nám zachovaly archeologické nálezy v podobě kostěných artefaktů a pazourkových škrabáků. Další vlna osídlení následovala ve starší době bronzové, zhruba v době 4 000 – 3 000 let př. n. l. Sídelní jámy z tohoto období představují naleziště střepů nádob, různých šperků, a také kosterních ostatků (např. někdejší Součkova cihelna a písníky Hrochov a Machatého). Mezi vzácné nálezy patří také bronzové milodary a jantarové korále, objevené v některých hrobech. Zhruba ve stejné době (období 2000 – 1500 př. n. l.) vznikla významná obchodní cesta, která tuto lokalitu protínala. Vedla směrem od dnešního Náchoda přes Jaroměř do Hradce Králové skrz pohraniční lesy. V době železné a pozdější době římské bylo okolí dnešních Plotišť osídleno germánskými kmeny, jejichž bohatě vybavené hroby byly na polích za obecními statky zkoumány na přelomu 70. a 80. let minulého století.

Z doby slovanského osídlení máme první věrohodné archeologické informace až k 10. století n. l. Tehdy bylo toto území stejně jako většina Východních Čech součástí panství rodu Slavníkovců. Centrem celé oblasti byl samozřejmě tehdy vznikající Hradec Králové, který jako „podřadnější tvrz při soutoku Labe a Orlice“ dominoval širokému okolí. Lidé se postupně usazovali pod tímto centrem, klučili lesy a pásli dobytek. Plotiště patřily vzhledem ke své kvalitní půdě k dlouhodobě preferovaným lokalitám již od pravěku, proto nebyly přehlíženy ani starými Slovany.

Poté, co čeští panovníci získali královský titul, se Plotiště staly součástí Hradce Králové a zároveň tedy královským majetkem. V roce 1225 byl Hradec Králové Přemyslem Otakarem I. povýšen na město a osada Plotiště mu byla darována „aby důchodu z ní mohl požíti ke zvelebení svému“.

V tehdejší době zde již existovaly svobodné dvorce. Roku 1225 se však s darováním Plotišť městu stali všichni obyvatelé této osady (nebyli-li svobodnými měšťany hradeckými nebo rytíři) poddanými vrchnosti s povinností robotovat na jejích panstvích. „Obec Poddanoplotišťská“ zůstala pak pod tímto názvem až do roku 1920, přičemž byla spravována vlastním rychtářem.

Ještě během 13. století vznikl v Hradci klášter řádu Minoritů (Menších bratří) u Sv. Jana Křtitele vedle hradu. Příslušníci tohoto církevního řádu v následujícím období obstarávali náboženské služby i pro Plotiště.Dějiny Plotišť

Těžké období dopadlo na celé české království po smrti krále Přemysla Otakara II. v roce 1278. V roce 1281 se navíc přidala veliká neúroda a hladomor. Jen v tomto a následujícím roce pak zemřelo v Čechách dohromady na 600 000 lidí (což je vzhledem k početnosti tehdejší populace téměř neuvěřitelné číslo). Jedním z opatření, které k opětovnému nabití financí zvolil nový král Václav II., bylo uvalení daní na pozemky v okolí měst, a to včetně Hradce. Plotiště pochopitelně nepředstavovaly žádnou výjimku. Svobodna-chalupa

Manželkou Václava II. byla původem polská královna Eliška Rejčka, která je významnou měrou spojena právě s Hradcem. V srpnu roku 1308 si Eliška zvolila tehdejší Hradec nad Labem za své sídlo a učinila jej Hradcem Králové, druhým nejvýznamnějším městem království po Praze. Eliška zde pobývala mnoho let a mj. také finančně pomáhala při stavbě katedrálního chrámu Sv. Ducha, který se stal novou dominantou města. Poddaní ji však údajně vnímali jako zlou macechu, “vymáhající i peřiny“. Během mnoha stavebních a opevňovacích projektů v této době se jistě aktivně zapojovali i plotištští poddaní.

Až do doby „Otce vlasti“, českého krále a římského císaře Karla IV. (vládl 1346-1378) nebyl Hradec dlážděn. Aby bylo možné dláždění financovat, nechal král vybírat mýtné z každého koně a vozu s obilím směřujícího do města, poprvé tak u hradeckých bran platili i obyvatelé Plotišť. Zajímavostí je, že v lednu roku 1348 bylo v Hradci zaznamenáno slabší zemětřesení. V době po úmrtí Karla IV. však živly řádily ještě více. Město i okolí poničily několikrát požáry a v zimě panovaly často velké mrazy. Například v roce 1407 dle pramenů lidé po cestách mřeli a led dosahoval síly o velikosti člověka.

V době husitských válek patřilo Hradecko k nejdůležitějším centrům husitů. Když se král Zikmund v červnu roku 1420 dozvěděl o dobytí města husity, vedenými knězem Ambrožem, vydal rozkaz místním zemanům k útoku. Ti se však pouze přiblížili s asi 10 000 muži a usadili se míli od hradeb přímo ve středu Plotišť. Jak napsal Bohuslav Balbín „Oni položili se v Plotišť, čtyři neděle obležení strávíce, častěji od zdí odehnáni, potom nic nepořídivše, odstoupili.“ Je snadné si domyslet, jakou "radost" měli místní z tak velkého kontingentu obléhatelů (který byl naštěstí tvořen výhradně vojáky českého a moravského původu). Husitské války však byly teprve ve svých počátcích a Hradec i jeho okolí v nich měly sehrát úlohu více než podstatnou…

„ Zastav se a ohlédni se, pro čest obce a drahé vlasti hleď pracovati v duchu těch, kteří v minulosti vedli český národ ke slávě a duševnímu pokroku..."

Husité zůstali pány Hradce Králové až do roku 1437, kdy se všechna města království podrobila králi Zikmundovi. Právě Hradec a jeho okolí vzdorovaly ze všech nejdéle. Je jisté, že i z Plotišť se rekrutovala řada husitských bojovníků, neboť na památné tábory na Orebu (u dnešních Třebechovic) se v letech 1419-20 scházeli lidé z širokého okolí. Do bratrstva Orebitů, v jejichž čele stál v letech 1423-24 slavný Jan Žižka, patřili i Plotišťští. Členy tohoto uskupení byli ostatně mnozí vesničtí obyvatelé „hradeckého zboží", tj. poddaných vesnic města. Že byli hradečtí výbornými bojovníky, ukazuje právě fakt, že se toto východočeské sídlo vydrželo bránit nejdéle ze všech českých měst. Hradečtí se však kromě obrany účastnili také výpadů, když například v roce 1427 podnikli spolu s dalšími východočeskými hotovostmi vojenskou výpravu do Slezska. Po té, co město připadlo roku 1437 Zikmundovi, věnoval jej věnnou zástavou i s rychtou a vsí Plotiště své manželce Barboře. Ve stejném roce se u nynějších Plácek a Věkoš objevilo v rameni Labe nebývalé množství lososů, které lidé ubíjeli oštěpy a sekerami „jako jinou zvěř".


 

Husitské války však stejnou měrou poškozovaly celé území Čech a po jejich konci byla země do značné míry zplundrovaná. Ve 30. letech 15. století navíc přišlo několik silných mrazů a objevily se epidemie moru. Jen během několika měsíců roku 1439 například pomřelo na mor 51 tisíc lidí, což představovalo v tehdejší době významné procento populace. V dobových zprávách se dočítáme, že: „koho jed morní podjal, takový ležel a spal 3 dni a noci a jakž procitl, ihned k smrti pracoval". V Hradci v té době zemřelo 150 žáků, nepočítaje dospělé osoby.

V průběhu 15. století se již běžněji setkáváme se jmény majitelů dvorů a popluží v Plotištích, například roku 1450 to byl Petr z Plotišť, o něco později měšťané Kydlinové, v roce 1468 vlastnil tvrz i poplužní dvůr Řehoř z Plotišť atd. V roce 1488 se k 7. únoru odehrála „pře a ruoznice" mezi jakýmsi Vojslavem ze Skaličky a hradeckými měšťany o louku v Plotištích. Tento spor se pak táhl další rok a skončila smírnou dohodou. Roku 1495 byla kolem Hradce veliká povodeň, která poničila většinu úrody, a nastal další z mnoha hladomorů. Koncem století se o svá práva začínají hlásit vyšší stavové (páni a rytíři) a osobují si některé výsady. Roku 1498 se tak Hradec Králové dostává se šlechtou do sporu o vaření piva. Páni vařili ve vlastní režii na velkostatcích a zakazovali poddaným bráti pivo z městských pivovarů. Následovala neklidná léta rozbrojů, umocněných loupeživými nájezdy městského i panského vojska po vsích. Teprve roku 1517 byla sjednána Svatováclavská smlouva, řešící tyto nepříjemné a zdlouhavé spory.

Roku 1507 byla tak veliká úroda, že ceny obilí výrazně poklesly a „častokráte dražší pytel býval, než v něm obilí". O dva roky později však zachvátil město velký požár, který zničil 32 domů, faru, školu a dokonce také jednu věž kostela sv. Ducha i se zvony. Několik let nato však již Hradci stojí mlýn na prach, továrna na náboje, kusy a pušky. Jen roku 1516 zde bylo údajně vyrobeno 24 kusů děl. Dne 19. července 1536 Hradec opět vyhořel, tentokrát však mnohem důkladněji - stát zůstalo jen 25 domů a shořel i pranýř před radnicí, stojící poblíž kašny.

V této době (před rokem 1540) již měla dvůr v Plotištích Dorota Kydlinová. Mikuláš Kydlín zde roku 1538 udělal mlýn na struze, „kterou povolil obci hradecké vésti vodu na rybník Březhradský z Labe v Předměřicích". Je pravděpodobné, že původní „Kydlinov" stával na místě č. 31, 32, 78, 79 (údaje k roku 1938). Výsadní krčma je nynější hostinec „Na Velké" a cihelna - Součkova-Srdínkova, v níž se cihly pálily ještě primitivně v pecích na volném prostranství. Původní mlýn Kydlinov stával na Melonce, neboť v době jeho vzniku nebylo ještě velkého ani malého náhona. Melonka má název odvozen podle toho, že se její vodou dříve mlelo.

V roce 1547 se Hradec Králové připojil k dalším odbojným městům, která nevytáhla na pomoc habsburskému českému králi Ferdinandovi I. Město pak bylo potrestáno daněmi a odebráním privilegií i statků, včetně obce Plotišťské, která od 21. července přestala platit za „zboží hradecké". Hradec pak musel postupně skupovat někdejší majetek zpět, nikdy však již nedosáhl původního bohatství a někdejšího stavu majetku.

Dle královského povolení byl ve městě konán první trh o dobytku koňském 9. května roku 1580. Toho roku k nám byla také zavlečena chřipka či „nemoc španělská" ze sousedního Slezska. O rok později přisluhoval kněz Havel od sv. Anny ke kostelu sv. Petra, pod jehož duchovní správu patřili také obyvatelé Plotišť. Ti se 22. března roku 1583 tázali: „jakou vděčnost k správci duchovnímu, knězi Havlovi od sv. Anny, který jim slovem božím slouží, prokazovati mají". Odpovědí jim bylo, že mimo úcty jen „po korci žita anebo pšenice každý rok rádi dáti chtějí a nepřítomné k tomu námluvy". V té době byli obyvatelé Plotišť ještě utrakvisté (vyznávali pod obojí). V letech 1584 a 1586 ohrožovaly Plotiště další dvě epidemie moru, z toho druhá zachvátila sousední Předměřice nebývalou měrou.

4. listopadu roku 1588 prodala obec hradecká mlýn Kydlinovský do užívání panu Jiřímu Vosickému, mlynáři poddanému Rudolfu ze Stubenberka z Nového Hradiště nad Metují, za 4000 kop grošů českých. Podmínkou bylo, že se stane poddaným Hradce Králové. Zatímco roku 1590 bylo velké sucho a pro opadnutí vody na Labi nemohly pracovat ani mlýny, o rok později naopak udeřila „povodeň hrozná a nebývalá svatojánská". Lidem zvláště na Pražském předměstí tato voda „kamna pobrala, ploty zbořila a sklípky pod zemí podebrala", k obecné pohromě se přidalo také místní rabování.

Koncem 16. století opět hrozilo, že Turci vtrhnou od východu až na Moravu, proto byla po celém kraji sbírána hotovost. Stálým najímáním žoldnéřů však ubývalo osedlých obyvatel ve městech i vesnicích. Častými kontribucemi, sbírkami a povinnostmi vůči vojsku selský lid zchudl a ocitl se ve velmi špatném postavení. To ostatně trvalo i celou pozdější dobu, až do stavovského povstání a nešťastné bitvy na Bílé hoře 8. listopadu roku 1620. Následkem prohry byl mimo jiné také příchod jezuitů do Hradce Králové a po více než dvou staletích také přesun kostelů do rukou katolíků. Nad celou Evropou se však již stahovala mračna strašného konfliktu v podobě Třicetileté války...

„Nevzali jsme s sebou nic, po všem veta - jen bibli Kralickou, labyrint světa".

Třicetiletá válka byla ničivou událostí pro celou českou zemi, okolí Hradce Králové nevyjímaje. Po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 byly ihned vypsány nové berně a vyhlášena vojenská pohotovost. Zadlužené město a zchudlí občané si však nemohli dovolit platit kontribuci, proto si město vypůjčilo sumu 1500 kop. Hradečtí pak pravidelně posílali do měst pražských jak daně, tak i hotovost. Poddaných ani jejich majetku při vojenských akcích šetřeno nebylo - vždyť i soudobé přísloví pravilo „Když se vadí a rvou páni, nastavte vlasův, ubozí poddaní!" Zanedlouho byli ze země ve lhůtě 8 dnů vypovězeni také nenávidění jezuité.

Veškeré naděje českého odboje však skončily již 8. listopadu 1620 po trapně rychlé prohře stavovského vojska na Bílé hoře. 2. prosince museli hradečtí složit přísahu králi Ferdinandovi II. a odevzdat klíče od městských bran. Zanedlouho vkráčela do města soldateska, jejíž početní stavy se v následujících týdnech dále rozrůstaly. Po odchodu Němců však přišli Francouzi. Na usídlené vojáky přitom město těžce finančně doplácelo. V kraji se rozmáhalo bezpráví a výrazně se zvyšovala míra kriminality. Bezbranní obyvatelé byli často mučeni, aby vyzradili domnělé i skutečné úkryty pokladů. Koncem roku 1620 byl Hradec za trest zbaven všech statků, takže se vlastně opakovala konfiskace z roku 1547. Nezdařené selské povstání z roku 1621 stálo život zhruba 500 popravených sedláků a zhruba 600 uvězněných, kteří byli v žaláři hrozným způsobem mučeni.

Velikou nevoli obyvatel způsobila také násilná rekatolizace poddaných v hradeckém kraji po návratu jezuitů. Již během roku 1626 jim byl prakticky navrácen veškerý majetek, to však již nemohlo stačit. Podstatné byly také „duše" lidí, tedy obrácení obyvatel na jedinou pravou, tj. katolickou víru. Tento úkol však vyžadoval použití násilných donucovacích prostředků, ke kterému jezuité také plošně přistoupili. Drobná lokální povstání na tomto faktu nemohla nic změnit a byla většinou již v zárodku krvavě potlačena. V neklidné době ohromného válečného konfliktu byly pochopitelně jakékoliv ohledy nemyslitelné.

Přípisem ze dne 11. května 1628 byly Hradci Králové vráceny ty vesnice, které ještě nebyly prodány, a ze kterých muselo město skládat účty. Důvodem byla úžasná zadluženost města náklady na císařské vojsko a také fakt, že Hradec byl ručitelem za císaře Matyáše. Tyto statky byly od roku 1620 ve správě císařského rychtáře. Dle listu z 11. května byly vráceny „z císařské milosti na vychování kněžstva, žákovstva a chudých ve špitálech" dne 2. června vsi: Lochenice, Předměřice, Všestary, dvory kmetcí ve Světí, Lhota za šibenicí, Lhota Malšová, Kluky a některé další statky, rybníky a lesy. Navrácen byl také statek v Plotištích, dvůr podlužní a ves Plotiště s příslušenstvím, který předtím připadl králi manským právem na úkor dřívějšího majitele Mikuláše Kydlína. Po navrácení těchto majetků bylo dle nařízení krajských komisařů zaopatřeno také hradecké duchovenstvo - arciděkan například dostával 600 kop míšeňských, kaplan 100 kop; kromě toho také příděl obilí. Poddaným bylo kromě toho nařízeno, aby nepřijímali pod svou střechou nekatolíky. Rekatolizace postupně sílila a jejím výsledkem bylo na Hradecku i jinde značné utrpení nekatolického obyvatelstva.

Ve 30. letech 17. století se válka přesouvá do bezprostřední blízkosti Hradce Králové. Podle některých pramenů již v roce 1631 obléhají město Sasové, odtáhnou však bez úspěchu. V roce 1633 se mlýn Kydlinov ocitá v rukou řádu minoritů hradeckých. Představený řádu si v lednu tohoto roku stěžuje, že mlýn je obsazen vojáky a kvůli tomu váznou dodávky obilí. Je tedy zřejmé, že ani Plotiště nebyly ušetřeny dlouhodobého pobytu soldatesky. V následujících letech docházelo také ke vpádu švédských vojsk, která poctivě drancovala okolní krajinu. K tomu se například v roce 1635 přidaly ještě nebývale silné mrazy, kdy podle kronikáře pomírali i vlci a vojáci na pochodu. Ve stejném roce zemřel Jan Král z Plotišť, majitel „Dvorce", bývalého č. p. 55. Jeho dvůr přešel jako manský do majetku české komory i s 5 chalupami v Dolejších Plotištích. O rok později bylo úředně oznámeno uvedení řádu jezuitů do Hradce Králové a požadavek k urychlení stavby jejich koleje.


 

Rok 1637 byl velmi suchý a úroda špatná. Také císařské, saské i bavorské vojsko muselo až do jara zápasit s hladem. Ze stejného důvodu bylo vypraveno procesí studentů, „by Bůh hojným deštěm pole obveselil". Nepříznivé klimatické podmínky završil také pozdní mráz z 8. června, který značně poškodil obilí. V roce 1639 přibyl k hospodářství jezuitskému nově také dvorec v Plotištích. Ten byl již několik let zpustlý, jezuité jej však opravili. Válečné kontribuce a časté pobyty rekvírujících vojáků nicméně přinášely bídu i do Plotišť. Švédové pod velením „feldmaršálka" Bannera v Plotištích ve stejném roce pobrali velké množství úrody a protože nedostávali žold, byli živeni poddanským obyvatelstvem. Tři čtvrtě roku pustošili okolní krajinu a byli pány Hradce i jeho okolí až do 20. února, kdy byli vyhnáni vítězným císařským vojskem. Tím však utrpení obyvatel neskončilo, protože podle platných nařízení museli přispívat potravinovými příděly na vojsko. V Plotištích byla dlouhodobě ubytována část Kapounova regimentu.

V roce 1641 tento stav stále trval, císařské vojsko bylo rozloženo v hradeckém kraji. Král Ferdinand III. navíc vystoupil s požadavkem na vojenskou pomoc od stavů, ta se však setkala s velikým odporem. Bylo proto sáhnuto k razantnějším rekrutovacím opatřením a především ke zvyšování vojenských berní. Jen v roce 1642 připadlo na každého usedlého měšťana 12 zlatých a 5 krejcarů. Majetek jezuitů se však naopak rozrůstal. Následující válečná léta byla nikoliv překvapivě ve znamení obav z dalšího vpádu Švédů. Obyvatelé Plotišť i jiných okolních vsí byli nuceni opravovat šance, jelikož hradby byly kvůli válečným událostem let 1639 a 1640 značně poškozeny. V Plotištích však přesto řádili Švédové i Sasové ještě v letech 1643. Není proto divu, že mnohé dvorce a statky byly v následující době opuštěny. Ty poté koupilo město Hradec Králové a rozdělilo je mezi poddané, čímž se stalo držitelem značné části obce.

V roce 1645 opět řádily živly (silné vichřice) i nepřátelská vojska v podobě švédského generála Torstensona. Ještě mnohem později byla objevena švédská halapartna a měděná nádoba v mlýně Kydlinovském při kladení turbíny. Tento archeologický nález dosvědčuje přítomnost švédských jednotek přímo v Plotištích. Ve švédském vojsku se nacházeli také četní emigranti, kteří znali dobře místní krajinu i majitele statků. Zdá se, že na jejich popud byly některé statky ušetřeny, zatímco jiné byly vypáleny do základů (neboť nelze vyloučit vyřizování dřívějších osobních účtů).

Na počátku roku 1648 sice poničila část Hradce povodeň, v mezinárodní diplomacii se však blýskalo na lepší časy. V říjnu toho roku byl uzavřen Vestfálský mír, kterým definitivně skončila Třicetiletá válka. Tento konflikt způsobil strašné škody na majetku i lidských životech. Obyvatelstvo bylo mučeno a sdíráno z kůže jak cizími, tak i vlastním vojskem. Výsledek války navíc zklamal také naděje českých exulantů, kterým byl návrat do vlasti již s konečnou platností zapovězen.

Následky hrozné války byly pociťovány ještě dlouho. V roce 1650 byli nejen vyháněni nekatoličtí obyvatelé z celého Hradce i jeho zbídačeného okolí (například v Lochenicích zcela zpustl tamní mlýn), ale přidal se také mor. Při morové ráně se toho roku ke dni 15. července pořádalo slavné procesí ke cti svaté Rosálie za odvrácení moru, přičemž čtyři žáci nesli obraz svaté na nosítkách. Bylo při tom „vystřeleno několik děl na rynku a šancích a vojska zbroje v řadě před kaplí jezuitskou stojícího.“ Mor však neustával a po 30 obětech z řad žáků koleje byly uzavřeny školy a učitelé i mistři odesláni pryč z města. Odcházeli také měšťané, což svědčí o tragických rozměrech nákazy. Ještě v únoru roku 1651 byla situace špatná a podle dochovaných zpráv mnozí horlivci tloukli žebráky, opilce a trestali zahálečné lidi, kteří podle jejich mínění překáželi službě boží. Jezuité v té době výrazně rozšiřují své pole působnosti a rekatolizace obyvatelstva nabírá na obrátkách. Také purkmistr a konšelé hradečtí prohlásili, že na svých gruntech nebudou trpěti nekatolíky. Kdo nechtěl ještě více strádat, musel přijmout novou víru.

V poddané části Plotišť byl k roku 1651 rychtář, mladší rychtář, 2 konšelé, 7 sedláků, selka vdova, 6 chalupníků, 3 vdovy chalupnice, 5 zahradníků, krčmář, pazderník, 7 podruhů a 6 podruhyň. Celkem zde žilo 124 obyvatel.

V roce 1655 přišla hrozná povodeň, jakou už lidé nepamatovali. U města zbořila 5 mostů, dva dokonce i s mostnicemi a trámy. Na pražském předměstí poškodila povodeň značně cestu a na ostrově u mlýna malšovického se jezuitům utopilo množství domácího zvířectva (například 27 vepřů, 5 koňů a 7 skopců), proto svůj dvůr následně přemístili. Povodeň jen přispěla k válečným škodám a ještě v následujícím roce byl stav města i jeho okolí velmi špatný. Město bylo předluženo, což se promítlo také v cenách za pálení cihel, pivo apod.

V roce 1663 byla zahájena nová válka s Turky. Byly shromažďovány zásoby a každý desátý poddaný byl sbírán na vojnu. Ve stejném roce přidělil magistrát hradecký Plotištím řezníka. To se však nelíbilo městským řezníků, a tak „sešli se 28. září na šlachtě za městem, jich okolo 30 s flintami a hořícími provazy do Plotišť běželi, řezníka hanou a fackami pozdravili, vola málo před tím zabitého sami rozsekali, kusy sebou a nástroje odnesli.“

Roku 1671 byl majitelem mlýna Kydlinova Matyáš Švenda z Rosenthalu, císařský rychtář jaroměřský. Někdy před rokem 1689 ho nabylo zase město Hradec Králové, jemuž patřil zřejmě ještě roku 1692. Je zapsán jako mlýn svobodný, poplatný městu Hradci Králové. Téhož roku se připomíná také pivovar ve Všestarech, založený páterem Quardianem od sv. Anny. Byla o něho vedená pře a měl být dokonce přemístěn do Plotišť.

13. října roku 1673 koupilo město Hradec Králové Benedův dvůr v Plotištích; smlouva o této koupi byla podepsána na zámku v Častolovicích. Někteří plotištští obyvatelé byli velmi štědří i k jezuitům. Například paní Anna Zuzana de Karmes, rozená Stiřová, odkazuje ze svého dvora částku a fundaci na 100 mší a přeje si být pohřbena v jezuitském kostele.

Od roku 1658 do roku 1675 bylo z Plotišť pokřtěno v kostele sv. Petra na Pražském předměstí (tehdy podměstí) celkem 225 dětí. Není jistě překvapivé, že šlo o znatelný nárůst oproti předchozím neklidním letům.

V roce 1680 vznikaly četné masové selské bouře, které hrozily přerůst v rozsáhlé povstání. Na mnoha místech se sedláci shromažďovali se zbraní v ruce a hodlali si právem vynutit mírnější životní podmínky (také Hradec ukládal poddaným veliké roboty, peněžité pokuty a tresty, předražoval sůl a panské sýry, nutil píti pouze své pivo a podobně). Z dnešního hlediska se životní podmínky poddaných skutečně rovnaly otrockému stavu. To se týkalo samozřejmě také plotišťských. Sankce za účast na povstání pak byly pochopitelně vysoké. Dopadení sedláci byli obvykle těžce ztrestáni. Mnoho jich zemřelo již při střetu s vojskem, stejně jako o necelé století později u Chlumce. Zajaté pak čekaly další těžké tresty. Stojí také za zmínku, že v roce 1680 se císař Leopold stáhl do Čech před morem, který zachvátil vídeňský dvůr. Zastavil se přitom také v Hradci Králové a na pražském předměstí byl uvítán oslavnou palbou z děl a pušek.

V závěru 17. století se rozhořel další velký střet s tureckým nepřítelem, který v roce 1683 dokonce oblehl (neúspěšně) Vídeň. Je jistě možné, že v tomto konfliktu obřích rozměrů bojovali také naverbovaní poddaní z Plotišť. Náklady na vedení války jako vždy pocítili především poddaní města a jeho širokého okolí. Například ještě v roce 1698 nebyl Hradec ušetřen neoblíbeného „ložírování“ vojska.

Ve stejném roce bylo ke 28. listopadu usneseno přenesení pivovaru z Všestar do Plotišť. Podklady již byly vyřízeny, ale k faktickému přesunu nikdy nedošlo. Pivovar měl stát zřejmě v prostoru dnešní restaurace „Na Velké“, podle písemných pramenů však není zřejmé, proč nakonec pivovar v Plotištích nevznikl. Tím se však již dostáváme k přelomu dalšího století, které bude ve znamení osvícenství a nově získané racionality, byť ještě v konvencemi notně omezené podobě…

Přestože válka s Turky skončila, klidu si obyvatelé Hradce i přilehlých obcí příliš neužili. Již roku 1701 vznikají spory o španělské dědictví po vymření tamní Habsburské větve; tyto spory povedou k další vleklé evropské válce. Stálé války, které neustávaly ani v 18. století, přitom vyžadovaly neúměrně vysoké náklady. Obyvatelstvo tak bylo nadále ochuzováno a prakticky vydíráno kontribucemi. Jen roku 1709 například zverbovali v Hradci Králové rovných 450 mužů. K tomu se přidala neúroda, tuhá zima a občasné záplavy, které počátkem století ztěžovaly život všem níže postaveným obyvatelům města i jeho okolí. Roku 1714, v době vrcholící války o dědictví španělské, vyhubil mor v Čechách přes 20 tisíc lidí a 1 994 735 kusů především hovězího dobytka. Mnohá hospodářství zůstala zcela zpustlá.


 

Ve stejné době bydlelo v Plotištích podle záznamů 7 sedláků, 38 chalupníků a 9 podruhů. Mnozí z těchto obyvatel se zúčastňovali náboženských procesí, které bylo konáno z popudu jezuitského řádu. Jezuité měli na obyvatelstvo nesporně veliký vliv, od 5. prosince roku 1703 byl dokonce vždy jeden jezuita členem městské rady. To trvalo až do úředního zrušení jezuitského řádu v roce 1773, i nadále - až do své smrti - však setrval poslední zástupce řádu Jan Hayden v městské radě.

V obci Plotištích byly v této době vedeny dvory Benedovský, dále Bohdanecký v nynějších Svobodných Dvorech a Věkošský v dnešních Věkoších. Ty jsou ke 12. lednu roku 1714 uvedeny v seznamu dvorů na tehdejším „ouřadě berničním".

Roku 1717 ke dni 12. září údajně „vyšel oheň okolo hodiny druhé české na noc v Kydlinovském mlejně ze stodoly, skrze který celý mlejn k skáze přišel, tak že všecko obilí, dobytek kravský i svinský mlynáři shořel." Příčina vzniku požáru však zjištěna nebyla. Ohněm byli stejný rok těžce postiženi také locheničtí hospodáři ke dni 4. srpna. Dočítáme se, že „veliký oheň neopatrností jedné ženské osoby ve vsi Lochenicích jest vznikl, tak že 17 sídel do gruntu shořelo."

Po roce 1720 se již v pramenech setkáváme s úplnějšími přehledy držitelů gruntů v obci Plotišťské i s konkrétním výčtem jejich majetku. Město Hradec Králové se jako tehdejší vrchnost snažilo rozmnožit počet robotníků a poplatníků, proto jejich množství při revizi katastru zvyšovalo. Od roku 1722 však přibývá poddaných na gruntech jen poskrovnu.

Téměř každoročně způsobilo rozvodněné Labe nebo Melonka značné škody na osetých pozemcích ležících v jejich blízkosti. Poddano-Plotišťská obec se přitom musela starat o správu labských břehů, na niž mělo za úkol poskytovat kůly a haluze ze svých lesů. Melonka při jarním tání často zaplavovala okolní pozemky a vytvářela zde velké jezero. Před neusměrněným tokem nebylo možné se nijak ochránit a obyvatelé šesti usedlostí zhruba v prostoru dnešní ulice Na Důchodě se jen s obtížemi dostávali přes množství vody a bahna do Hradce na nákupy.

20. léta 18. století byla také ve znamení jezuitského honu na zakázané knihy, především na husitskou a jinak „nevyhovující" literaturu. Do aktivit typu pálení knih byly povinně zapojeny i děti, které musely zpívat hanlivé ódy na reformátory Mistra Jana Husa a Martina Luthera. Je jisté, že ani obyvatelé Plotišť nebyli ušetřeni těchto náboženských „povinností". Přesto se ještě ke 4. dubnu 1736 dočítáme, že 22 osob z Lochenic podalo k magistrátu města žádost o umožnění svobodného (evangelického) vyznání. Samozřejmě však s úspěchem nepochodili a jejich vyslanec skončil dokonce v šatlavě. Jezuité v této době spravovali úspěšně svůj dvůr v Plotištích; jejich záznamy jsou takřka neocenitelným zdrojem informací o historii obce.

Jako zajímavost lze jistě uvést, že Plotiště byly jedním z mála míst, kde se již před rokem 1806 pěstoval tabák. Ten se nejpozději k roku 1726 zpracovával ve „Fabrice  královéhradecké" a zřejmě také v Plotištích, jak vyplývá z dokumentů Hospodářské vlastenecké společnosti pro království České.

Ve 40. letech 18. století trpěl Hradec i s okolím opět válkou, tentokrát vpádem Pruských vojsk. Jako už tolikrát předtím, trpělo především civilní obyvatelstvo neurozeného stavu. Kolem Hradce prošla vojska několikrát a stejně jako o století dříve bylo i nyní stejnou pohromou usídlení vlastního i nepřátelského vojska. K válečným útrapám se tradičně přidala také nepřízeň počasí a dobytčí mor.

V roce 1749 byly Plotištští obyvatelé rozděleni podle robotních povinností takto:

3 sedláci po 3 dny týdně ... 416 dní potažní roboty,

4 sedláci po 1 dnu týdně ... 208 dní potažní roboty,

43 chalupníci, zahradníci a domkaři ... 4888 dní pěší roboty.

Od roku 1753 si alespoň někteří robotníci spravili náladu sázkami do loterie, kterou v Praze nově zřídil Neapolitán jménem Katalda a vlastnil ji až do roku 1787. Dozvídáme se, že i v samotném Hradci „ta hra ...mnohé k vyhledávání svého štěstí vábila". Zda se na někoho skutečně usmálo štěstí však bohužel nevíme. V této době se také začínají stavět první kvalitní královské silnice. Velmi si stěžovali především Smiřičtí, kteří byli v roce 1754 povinni dovážet stavební kámen (opuku) z Libřic až k Plotištím.

Roku 1757 shořely do gruntu jezuitské dvory v Plotištích a o dva týdny později (24. března) se zde navíc rozložila část regimentu Kaisruk. Opět eskaloval válečný konflikt s Prusy a propukl dobytčí mor i jiné průvodní jevy války. O rok později bylo v Hradci naverbováno 500 mladých vojáků. Tábořící císařské vojsko pak působilo škody po celém pravém břehu Labe, tedy i v Plotištích. Sedmiletá válka, jak se konflikt z let 1756-1763 nazýval, poškodil hospodářsky celé Čechy a státní dluh monarchie narostl ze 118 milionů na 271 milionů zlatých. Přímým důsledkem také bylo rozhodnutí Marie Terezie o vydání prvních papírových peněz, tzv. bankocetlí.

V roce 1760 byly v Plotištích celkem 34 domy. Ze živnostníků je zde připomínán pouze koželuh Václav Rudl. Po roce 1765 se na hradecku začínají pěstovat nové a tehdy ještě neznámé plodiny ze zámoří - brambory, obecně zvané „zemská jablka". Brambory se do Evropy dostaly již roku 1592, jejich výraznější pěstování však spadá až do období na přelomu 18. a 19. století, kdy hladová léta a později také napoleonské války donutily obyvatele přijít této zprvu opovrhované „nové bídě" na chuť. Také v Plotištích byly nejspíš někdy od 70. let brambory pěstovány.

Ještě mnoho útrap prožili poddaní na konci vrcholícího XVIII. věku, který se nesl ve znamení počínající osvícené mysli, zároveň však také neustupující germanizace společnosti a všemožného útlaku ze strany šlechty. Velká francouzská revoluce, která začala v roce 1789, však již byla předzvěstí radikálních změn, které až dvě desetiletí po smrti Napoleona otřesou se starými pořádky v nové Evropě...

Konec 18. století přinesl českým zemím množství změn, včetně vytouženého zrušení nevolnictví a také nové parcelace pozemků, která se výrazně dotkla i Plotišť. Zvýšila se však povinnost potažní roboty, protože se zvětšil počet větších chalupníků přídělem emfyteutických pozemků z nově rozparcelovaných městských dvorů. Tak například v roce 1783 měli obyvatelé Plotišť povinnost v celkovém součtu 676 dní roboty potažní a 3974 dní roboty pěší. Reformy císařovny Marie Terezie a jejího syna Josefa II. byly tak rozsáhlé a jejich dopad tak všeobecný, že se promítal téměř do všech sfér života tehdejších měšťanů i vesničanů. Když Josef zemřel, mohli zřejmě také mnozí Plotišťští na vlastní oči spatřit nového císaře Leopolda II. Ten totiž roku 1791 navštívil při příležitosti své korunovace město Hradec Králové, kam přijížděl ve směru od Smiřic, tedy možná právě přes Plotiště.

Neklidné časy nastaly v 90. letech 18. století, kdy naplno propukly francouzské revoluční události. Tehdy byly opět konány sbírky a z širokého okolí verbováni mladíci do armády na předpokládanou válku s revoluční Francií. Hradec Králové již sevřený hradbami a proměněný v pevnost poněkud ustrnul ve svém dalším rozvoji, to však určitě neplatilo o okolních vesnicích. Plotiště z pevnostní přeměny Hradce těžily, získaly totiž svou farnost, kostel a školu, jakožto středisko kulturního života. Dobová závislost školství na církvi by bezpochyby nedovolila vzniknout škole bez přítomnosti kostela a farnosti. Dle farní kroniky se vznik první plotišťské školy klade do roku 1796. Zpočátku však nesídlila ve vlastní budově, vyučovalo se v soukromém domě s č. p. 17. Ještě téhož roku však byla pro vzdělávací instituci postavena dřevěná budova.

19. století se ohlásilo dalším řinčením zbraní. Napoleonské války se dostávaly do své další fáze a na dveřích kostelů se opět objevovaly vyhlášky s výzvami k verbování. Na úhrady válečných nákladů měla přispět také nově vypsaná třídní či domovní daň, která ještě zvětšila platební povinnosti sedláků a chalupníků. Byla také zavedena daň, zvaná „poplatek z hlavy", kterou musel platit každý počínaje 15. rokem věku. Tato daň se musela platit celých 27 let, než byla konečně zrušena. Rok 1802 již přinesl Plotištím omezení samosprávy vlivem válečných událostí.

V roce 1805 již vlivem častých válečných tažení pocítili bídu všichni. Situace byla tak špatná, že se chléb pekl nákladem císařského fondu a následně se rozdával chudým. Kvůli Napoleonově kontinentální blokádě byl velmi nedostatkovým zbožím také cukr, což podnítilo pěstování cukrovky. Tím byly položeny základy cukrovarnictví v Čechách, které se později stalo světovým pojmem. Bída však dále eskalovala a kolem roku 1810 lidé jedli z bídy a jako ochranu před nemocemi luční česnek a šťovík. O vážnosti stavu svědčí také skutečnost, že z důvodu katastrofální finanční situace v monarchii byly roztaveny i vzácné kalichy z kostela, které pak posloužily k ražbě nových mincí. Veškerá snaha odvrátit finanční krizi však vyšla naprázdno a finanční patent z února roku 1811 ožebračil velké množství obchodníků i běžných obyvatel (mezi nimi například také slavného Jiráskova Věka, tedy Františka V. Heka z Dobrušky.


 

Nejpozději k roku 1813 se již objevují pramenné důkazy o plošném pěstování zeleniny v Plotištích. První záznam tohoto druhu však pochází z jezuitských zdrojů k roku 1740 a mluví o pěstování „zelí, konopí a směsky". V roce 1813 se dle dochované trhové smlouvy pěstovalo žito, pšenice, ječmen, jahel, hrách, čočka, cibule, mrkev, petržel, brambory, řepa a zelí. Dlouhodobá tradice, přetrvávající do současnosti, tak byla založena.

V roce 1817 byla zaznamenána velká povodeň. Začala také úprava císařské silnice hořické, která byla rozšiřována a přestavována. O rok později byla dokončena na Pražském Předměstí a v Plotištích. Ve stejném roce přišlo velké sucho, provázené nedostatkem pitné vody v domácnostech i řekách. V následujících letech sužovaly chudobné obyvatelstvo tuhé zimy, housenky škodící úrodě a dobytčí nemoci, včetně epidemie slintavky a kulhavky. Pouze v roce 1823 byla zaznamenána velmi dobrá úroda. V té době byla také zavedena školní docházka do věku 12 let.

V roce 1826 bylo v Plotištích celkem 158 domů s 834 obyvateli. Z toho 43 domů s 229 obyvateli náleželo městu Hradec Králové, ty tvořily tzv. Svobodné Plotiště. Naproti tomu poddaná obec Plotiště měla 84 domů a 447 obyvatel. O čtyři roky později již patřilo k Plotištím 159 domů a 961 obyvatel. Z toho 43 domů patřilo stále Hradci Králové, počet obyvatel v nich stoupl na 260.

V roce 1831 propukla v Čechách poprvé epidemie cholery, zavlečená nejspíš z Indie. V prosinci toho roku byl první případ zaznamenán již i v Hradci Králové. Proti šíření epidemie se konala ochranná opatření, mezi která patřil také nepříjemný fakt, že mrtvoly musely být bez obřadů pohřbeny. Nosičům mrtvol bylo dovoleno kouřit a kněžím před mší snídat. Šenkýři měli zakázáno lít do piva vodu a pijáci byli varováni před pitím kořalky. V každé obci byly zřizovány nemocniční stanice s posluhou. Přesto si cholera od ledna roku 1832 začala vybírat oběti, tou první byl františek Baier, mlynářský pomocník v Kydlinově.

Velmi významným datem v dějinách Plotišť byl 15. duben 1834, kdy bylo kontraktem ustaveno, že „obec městská hradecká, jakožto bývalá vrchnost, všem poddaným plotišťským povinnost ruční i tažní práce zcela odpouští, začež jí tito poddaní robot-aboliční kapitál per 12.000 fr stříbra zaplatí." V Plotištích byla tedy robota fakticky zrušena za náhradu o 14 let dříve než v jiných obcích kraje. Smlouva trhová byla sepsána se všemi hospodáři poddano-plotišťskými. Ti dle kontraktu spláceli svou peněžní povinnost pravidelnými ročními splátkami až do roku 1848. Poddaní v Pláckách se však z roboty nevykoupili, alespoň o tom neexistuje žádný záznam.

V roce 1835 byla postavena nová školní budova (č. p. 160) se dvěma učebnami. Neměla však ještě učitelský byt, který byl dostavěn až o pár let později. V této době se také hojně pěstoval len, který se těšil velké poptávce ze strany množících se podhorských přádelen.

V roce 1836 byl novým českým králem korunován Ferdinand I. Dobrotivý, který pak navštívil v rámci korunovační cesty i Hradec Králové. Přes Plotiště přitom projížděl nejméně dvakrát, přičemž zde byl vždy zdraven nadšenými obyvateli.

Roku 1840 byly znovu vyměřovány pozemky v okolí Plotišť. Dle nového zaměřování, kterého se zúčastnili sedláci z Plotišť, Předměřic, Lochenic, Nedělišť a Ruseku byly zhotoveny nové katastrální mapy. Rok 1842 byl velmi suchý, neboť od velikonoc až do sv. Václava nepršelo. Proto nastal veliký nedostatek slámy a krmení. Nedostatek píce vedl ke ztenčování chovu dobytka, proto byla tehdy kráva velmi levná. Nebylo prý zvláštností koupit „slušný kus" za pouhých 15 až 20 zlatých. Obilí mělo sice velmi dobrou jakost, ale jeho cena byla naopak velmi vysoká. V následujícím roce byla úroda lepší, ale z předchozího nedostatku pomřelo velké množství dobytka.

Roku 1844 byly Plotiště opět zastiženy ničivým požárem. Ten vyšel ze Žočkovy stodoly v č. p. 25. Zasáhl také obytné stavení téhož hospodáře, který tak navíc ještě ztratil pětiletého syna. Podle smutného záznamu uhořel na peci, kam před požárem ze strachu utekl. Při západním větru se pak požár šířil na další domy (tehdejší č. p. 92, 93, 101, 100 a 99). Ostatní domy uchránil fakt, že dům č. p. 98 se právě stavěl a požár tak nemohl snadno „přeskočit". Je známo, že byla způsobena značná hmotná škoda, se kterou se obyvatelé vyrovnávali ještě dlouho a těžce.

V roce 1845 byla v Plotištích postavena první socha sv. Václava, která byla dílem již počínajícího vlasteneckého uvědomění zdejšího obyvatelstva. Na její zadní straně byl vytesán nápis: „Tato socha jest k uctění Sv. Václava, patrona českého nákladem obyvatelů plotišťstkých za Richtáře W. Komárka v roce 1845 postavena". Sochy patrona české země byly v té době stavěny také na mnoha jiných místech. Sílící vlastenecké pohnutí pak vyvrcholilo revolučním rokem 1848, který přinesl například také definitivní zrušení roboty. 17. března roku 1849 přestaly být součásti dnešních Plotišť dle nového ustanovení závislými na svých vrchnostech a byly prohlášeny samostatnou politickou obcí. Po dvouleté sérii zmatků a žádostí na různé instance (plotišťští byli nejprve zmatení a žádali setrvání pod správou Hradce Králové) proběhly první samostatné volby obecního zastupitelstva v roce 1851. Tím se 19. století přehouplo do své druhé poloviny, kdy nastává definitivní zrod moderní občanské společnosti a počátek vědecko-technické revoluce, vedoucí až k moderní civilizaci dneška.

Ke dni 26. května roku 1850 byl zrušen hradecký magistrát a město začalo být spravováno samostatným úřadem. Byl zřízen trestní soud a okresní hejtmanství, protože zrušením vrchnostenských úřadů byly souběžně odstraněny také vrchnostenské soudy. Ve stejném roce vzniklo také četnictvo. Plotiště, do té doby rozdělené na tři díly podle robotních povinností, byly od roku 1848 císařskou konstitucí těchto břemen zbaveny. Teprve od této doby tedy můžeme mluvit o obci jako samosprávném celku.

Volby představeného a výboru proběhly v Plotištích pravděpodobně v první polovině roku 1851. Z této významné události se bohužel nedochoval zápis, informace o něm tak máme pouze z „Pamětního spisu", vydaného v roce 1853. Podle podpisů tohoto dokumentu, uloženého později do opravené báně na kostelní věži, se dozvídáme jména některých osob, které můžeme považovat za první představené této obce. Zvoleni tehdy byli: Jan Komárek z č. p. 104 jako představený; Václav Prha z č. p. 40 a František Komárek z č. p. 158 jako obecní radní; dalších osm osob pak bylo zvoleno za členy výboru. Hned v prvním roce samosprávy bylo vydáno 24 zlatých stříbra na podporu chudobných obyvatel Plotišť.

V roce 1851 našla štědrého mecenáše také plotišťská škola. Stal se jím sedlák Karel Barták, tehdy obývající usedlost s č. p. 82. Dle jeho závěti ze dne 4. června stejného roku (kdy zemřel) byla založena „Bartákova nadace" pro chudé žáky zdejší školy s částkou 100 zlatých, další finanční příspěvky měla podle testamentu zaplatit jeho manželka. Poslední vůle Karla Bartáka vešla v platnost k 1. červnu 1861 a byla velmi vítanou podporou; ještě v roce 1918 vybrala správa školy roční úrok z této nadace v částce 16 tehdejších korun ve prospěch chudé školní mládeže. Po vzniku samostatného státu se však další informace o nadaci zcela ztrácí z dostupných pramenů.

V polovině 19. století se začíná v Čechách vedle čekanky pěstovat také řepa cukrovka (nejbližší cukrovar byl tehdy v Syrovátce). V roce 1853 byl opraven zchátralý kostel v Plotištích, který byl postaven již roku 1787 z užitku zrušeného kostela sv. Petra na tehdejším Předměstí Královéhradeckém. K opravě byla obyvateli shromážděna částka 4648 zlatých a 20 krejcarů stříbra, mnozí osadníci navíc vypomáhali s přivážením materiálu a nezbytnými ručními pracemi. Oprava byla dle dochovaných záznamů pronajata ve veřejné dražbě ve Smiřicích a propachtoval ji obchodník smíšeného zboží v Plotištích, pan Jan K. Souček.

V roce 1854 bylo zaznamenáno nebývale silné krupobití, které zničilo úrodu v Předměřicích, Lochenicích, Světí a Sendražicích. Je velmi pravděpodobné, že velké škody způsobilo také v Plotištích. Kvůli rozsahu pohromy byla státem poskytnuta alespoň malá náhrada odpisem daní. Mezitím probíhalo ve velkém peněžní vyvazování z robotních povinností, ke kterémuž účelu sloužily speciální vyvazovací komise. Tyto události však vedly ke zmatkům a k nárůstu velkého množství sporů a dlouhodobých soudních pří.

V roce 1855 byla zahájena stavba první železniční trati na trase Pardubice-Liberec, přičemž dráha v úseku od Josefova do Smiřic byla vyměřována v plotišťském katastru. V září se začalo stavět původní hradecké nádraží. Majitelům pozemků, přes které dráha vedla, byla k jejich spokojenosti vyplacena poměrně bohatá finanční náhrada. Méně spokojení však byli majitelé větších stád, zvyklí hnát je na pastvu libovolným směrem. Marie Piroutková z Plácek tak například zaplatila 30 krejcarů pokuty za to, že hnala stádo přes nově založenou trať.

Mírná zima a nepříznivé jaro v roce 1857 byly neštěstím pro mnoho plotišťských rodin. V matrice zemřelých je uvedeno, že toho roku zemřelo 24 dětí na spálu a 4 osoby na tyfus. V čísle 116. například zemřel hospodář Josef Bednář, jeho manželka Marie i dcera Anna. Ve stejném roce byla také opravena kaple sv. Izidora. Není bez zajímavosti, že 3. října roku 1857 přijela na hradecké nádraží historicky první lokomotiva. Tuto událost s nadšením sledovalo i množství plotišťských obyvatel.

Počasí bylo v 50. a 60. letech 19. století velmi proměnlivé a obyvatele trápily střídavě extrémní sucha, velké mrazy, povodně a větrné kalamity. Periodicky se objevovaly vražedné epidemie nakažlivých nemocí, proti kterým bylo tehdy jen velmi slabé obrany. Největší pohroma celého století však byla způsobena lidmi samotnými a přišla památného roku 1866.

Prusko-rakouská válka v roce 1866 výrazně postihla především Východní Čechy a okolí Hradce Králové. Prusové se neocitli u Hradce rozhodně poprvé, k tomu došlo již na počátku vlády Marie Terezie v letech 1742 a 1743. Pruská invaze do Čech o více než 120 let později se však odehrávala ve zcela jiném měřítku. Když se početné oddíly cizích vojáků blížily do tohoto kraje, obyvatelé zanechávali dobytek i majetek na místě a snažili se zachránit holý život nebo zdraví útěkem. Prusové sebou tehdy brali především mladé lidi k nucené službě u jejich armády a v polních lazaretech. V Plotištích vznikla panika ke 29. červnu, když se již k Hradci blížilo ustupující rakouské vojsko od Náchoda a Skalice. Hradecká pevnost vyklízela civilní obyvatelstvo a připravovala se na válku, svoji roli v konfliktu však nakonec nesehrála (což také rozhodlo o postupném zbourání hradeb po skončení války). V Plotištích pak bylo od 30. června ubytováno na 40 000 rakouských vojáků, kteří zde čekali na osudný den 3. července 1866.

Mezi obcemi Chlumem a Plotišti byla toho dne vybojována jedna z nejkrvavějších bitev celého 19. století, známá dnes jako „Bitva na Chlumu" nebo „Bitva u Hradce Králové". Ta dopadla pro rakouské vojsko (složené z velké části z českých vojáků) katastrofálně a o život zde přišly celé tisíce vojáků. V Plotištích byl kostel, fara i škola přeměněny na polní nemocnice a byli sem sváženi ranění. Prusové pak podle očekávání loupili, drancovali a vše co mohli, odváželi sebou zpět do Pruska. Co sami nenašli, získali za pomoci posluhovačů a udavačů, kteří jim ukázali i poslední zazděný sklep se zásobami na zimu. Obyvatelům tak bezprostředně hrozil hladomor a choroby. Krátce po konfliktu, který zanechal po celém okolí rozesetá mrtvá těla koní i vojáků, se nikoliv překvapivě rozmohla cholera. Na následky této nemoci zemřelo jen v Plotištích 35 osob. Válka navíc ještě nebyla u konce a Prusové se k Plotištím dostali zanedlouho znovu, když pronásledovali prchající oddíly Benedekova rakouského vojska. Podle dochovaných údajů si jen těžko uděláme představu, kolik zmařených životů (ať již přímo bojovými akcemi nebo průvodními jevy války) tento konflikt přinesl vojákům i civilnímu obyvatelstvu. Události tohoto roku tak patří bezpochyby k nejsmutnějším v celých dějinách Hradecka.

Dalším nepříznivým obdobím pro obec byl rok 1872. Velmi vlhké a deštivé počasí bylo příčinou vzniku nakažlivých nemocí. Od 5. února, kdy se vyskytl první případ černých neštovic, řádila tato děsivá choroba plných 7 měsíců. V době, kdy ještě neexistovalo preventivní očkování, této nemoci podlehlo 25 dětí. Kromě neštovic se vyskytl také tyfus a spála. Ty si vyžádaly život dalších 4 osob. Nepříznivým průvodním jevem byly také rozsáhlé povodně, které na Labi i Vltavě způsobily po celém území velké škody. V Plotištích byla dokonce uspořádána sbírka na pomoc pražským obětem těchto povodní. Ta vynesla na danou dobu úctyhodných 219 zlatých. Povodně nakonec způsobily také plošnou hnilobu brambor, vedoucí k výrazné neúrodě. Jak už to bývalo i v mnoha starších případech, následující rok 1873 byl naopak velmi suchý.

Dnem 1. ledna roku 1876 vešel ve všeobecnou známost zákon z roku 1871 o metrických měrách a vahách. Až dosud užívané palce, střevíce, sáhy, lokte, loty a libry, korce, čtvrtce ad. Přestaly plnit úlohu zákonných měr a vah. Vystřídaly je stále používané jednotky metry, litry, kilogramy atd.

V roce 1879 byla založena s výjimkou plotišťské školy první a dosud jediná instituce „k hmotnému a kulturnímu povznesení zdejších hospodářů", tzv. Hospodářsko-čtenářská Beseda. Dne 23. prosince tohoto roku svolal starosta obce Jan Košťál z č. p. 92 schůzi občanů, v níž byl zvolen přípravný výbor spolku. Do něho byl zvolen sám starosta Košťál, dále František Komárek z č. p. 158 a Antonín Petr, úředník cukrovaru v Předměřicích. V dalších letech plnil spolek v této odedávna zelinářské obci velmi dobře svoji osvětovou a kulturní úlohu. Již v roce 1881 obdržela Hospodářsko-čtenářská Beseda čestný diplom za obeslání chrudimské krajinské výstavy zdejší zeleninou. Změny se však děly i v jiných oblastech. Ve stejném roce se v Plotištích poprvé staví nádraží a železniční trať České obchodní dráhy, které se tehdy říkalo všeobecně „komerciálka". Stavěl se také viadukt a celkově protínaly katastr obce již tři železniční dráhy. Také Plotiště tak vstupovaly do závěrečné části 19. století jako obec „poznamenaná" výdobytky tehdejší techniky.

Rok 1882 přinesl poměrně mírnou zimu, ale mokré žně opět znehodnotily obilí a vyvolaly tak nepříjemnou neúrodu. Mlýny i obchodníci se odpovědí na to hromadně zásobovali obilím a moukou z Uher. Ani hospodyně tehdy údajně nepekly z mouky ze vzrostlého obilí, protože těsto bylo řídké a na pečivo se nedalo řádně zpracovat. Otava pak kvůli vydatným dešťům také prakticky celá shnila na lukách.

Ve školách tehdy řádily nakažlivé nemoci a vyučování bylo proto přerušeno od 19. května až do 14. června. Doba byla ještě těžká, vždyť na neštovice tehdy zemřelo 6 dětí, na spálu 2 a jedno na záškrt. Školní rok byl však rušný a veselý, žáci například sehráli divadelní představení „Král liliputánský", kterým si vysloužily drobné peníze na nákup školních pomůcek. Starosta obce a zároveň předseda místní školní rady Jan Košťál navrhl na schůzi konané 1. července 1882 vytvořit pamětní školní prapor. Ten byl pak pořízen za 80 zlatých a slavnostně „svěcen" dne 15. července.

V následujících letech se střídaly úrodné a neúrodné roky. Kvůli četnému výskytu požárů byl v roce 1886 na valné hromadě, vedené opět starostou Janem Košťálem, odsouhlasen vznik dobrovolného hasičského sboru. Ten pak vznikl jako spolek Tělocvičná-hasičská jednota Sokol v Plotištích a čítal od začátku více než 50 činných členů. Spolek se přihlásil za člena hasičské župy Chrudimské a obdržel nové vybavení, včetně hasičské stříkačky.

Plotišťská škola byla hojně navštěvovaná (ve školním roce 1887-88 sem bylo zapsáno 189 chlapců a 205 děvčat, tedy celkem 394 dětí), proto byla postupně přistavěna další část budovy. Ta vznikla na místě někdejší tělocvičny, proto byla zřízena nová v podobě letní tělocvičny na školní zahrádce. Tělocvično-hasičská jednota Sokol přispěla ve stejném roce na zakoupení a zařízení školního telefonu.

K roku 1890 bylo nařízeno další sčítání lidu. Ve 196 domech v Plotištích, Pláckách a Kobylích Dolech sídlilo celkem 2229 obyvatel, z toho 1036 mužů a 1193 žen. Plácky měly 39 domů s 336 obyvateli, v Kobylích Dolech bylo 18 obyvatel ve 4 domech. Soupis domácího zvířectva z té doby vykazuje 131 koní, 6664 kusů hovězího dobytka, 274 koz, ovcí a vepřů. K tomu však pouze 2 úly s včelstvem.

Ve stejném roce byl založen také Hospodářský spolek, založený z popudu učitele Vincence Vonky a dalších. Při svém vzniku měl 45 členů, od začátku však inklinoval také k politice a v roce 1895 se již proměnil na regulérní politickou stranu. Konečně byla ve stejném roce (1890) zřízena také stálá místa obvodních lékařů. Prvním lékařem, přiděleným obvodu Plotiště, Předměřice a Lochenice byl doktor medicíny Josef Tichý, sídlící v Předměřicích.

Koncem 90. let se v Plotištích objevují první velocipedy (tedy nejstarší typy bicyklů). Byla to klasická „vysoká" kola, která nebyla příliš bezpečným dopravním prostředkem. O tom svědčí i příklad prvního zdejšího majitele, budoucího lékárníka p. Košťála, který si při pádu z něj dokonce zlomil ruku. Jak zaznamenal kronikář obce, tento dopravní prostředek se rychle šířil a stal se vbrzku „nepostradatelným průvodcem dělnictva, živnostnictva, hospodářů a také studentů". Do práce se od té doby dopravovalo mnoho obyvatel právě na kolech.

V roce 1894 se konala „Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava" v Hradci Králové, která se těšila velkému zájmu široké veřejnosti. V průvodu bylo celkem 42 alegorických vozů, Plotiště vypravily jeden zelinářský vůz a vystavily zde opět svoji vysoce ceněnou zeleninu. O rok později se v Plotištích konala slavnost svěcení praporu Živnostenského společenstva pro Plotiště, Předměřice a Lochenice na 30. výročí jeho založení. Tato událost se těšila velké pozornosti plotišťských i obyvatel okolních obcí. Nedlouho poté však opět řádilo počasí, když veliká bouře s krupobitím poničila plochu o celkové rozloze 663 jitra plotišťských pozemků. Jen na okurkách byla peněžitá škoda vypočtena na tehdy ohromujících 20 až 25 tisíc korun.

 

  • Zdroj: Pišl, F.: Paměti Plotišť n. L., nákl. Obce Plotišť nad Lab., Holice, 1938
  • Autor: Mgr. Vladimír Socha, člen KMS