Nejpozději k roku 1813 se již objevují pramenné důkazy o plošném pěstování zeleniny v Plotištích. První záznam tohoto druhu však pochází z jezuitských zdrojů k roku 1740 a mluví o pěstování „zelí, konopí a směsky". V roce 1813 se dle dochované trhové smlouvy pěstovalo žito, pšenice, ječmen, jahel, hrách, čočka, cibule, mrkev, petržel, brambory, řepa a zelí. Dlouhodobá tradice, přetrvávající do současnosti, tak byla založena.
V roce 1817 byla zaznamenána velká povodeň. Začala také úprava císařské silnice hořické, která byla rozšiřována a přestavována. O rok později byla dokončena na Pražském Předměstí a v Plotištích. Ve stejném roce přišlo velké sucho, provázené nedostatkem pitné vody v domácnostech i řekách. V následujících letech sužovaly chudobné obyvatelstvo tuhé zimy, housenky škodící úrodě a dobytčí nemoci, včetně epidemie slintavky a kulhavky. Pouze v roce 1823 byla zaznamenána velmi dobrá úroda. V té době byla také zavedena školní docházka do věku 12 let.
V roce 1826 bylo v Plotištích celkem 158 domů s 834 obyvateli. Z toho 43 domů s 229 obyvateli náleželo městu Hradec Králové, ty tvořily tzv. Svobodné Plotiště. Naproti tomu poddaná obec Plotiště měla 84 domů a 447 obyvatel. O čtyři roky později již patřilo k Plotištím 159 domů a 961 obyvatel. Z toho 43 domů patřilo stále Hradci Králové, počet obyvatel v nich stoupl na 260.
V roce 1831 propukla v Čechách poprvé epidemie cholery, zavlečená nejspíš z Indie. V prosinci toho roku byl první případ zaznamenán již i v Hradci Králové. Proti šíření epidemie se konala ochranná opatření, mezi která patřil také nepříjemný fakt, že mrtvoly musely být bez obřadů pohřbeny. Nosičům mrtvol bylo dovoleno kouřit a kněžím před mší snídat. Šenkýři měli zakázáno lít do piva vodu a pijáci byli varováni před pitím kořalky. V každé obci byly zřizovány nemocniční stanice s posluhou. Přesto si cholera od ledna roku 1832 začala vybírat oběti, tou první byl františek Baier, mlynářský pomocník v Kydlinově.
Velmi významným datem v dějinách Plotišť byl 15. duben 1834, kdy bylo kontraktem ustaveno, že „obec městská hradecká, jakožto bývalá vrchnost, všem poddaným plotišťským povinnost ruční i tažní práce zcela odpouští, začež jí tito poddaní robot-aboliční kapitál per 12.000 fr stříbra zaplatí." V Plotištích byla tedy robota fakticky zrušena za náhradu o 14 let dříve než v jiných obcích kraje. Smlouva trhová byla sepsána se všemi hospodáři poddano-plotišťskými. Ti dle kontraktu spláceli svou peněžní povinnost pravidelnými ročními splátkami až do roku 1848. Poddaní v Pláckách se však z roboty nevykoupili, alespoň o tom neexistuje žádný záznam.
V roce 1835 byla postavena nová školní budova (č. p. 160) se dvěma učebnami. Neměla však ještě učitelský byt, který byl dostavěn až o pár let později. V této době se také hojně pěstoval len, který se těšil velké poptávce ze strany množících se podhorských přádelen.
V roce 1836 byl novým českým králem korunován Ferdinand I. Dobrotivý, který pak navštívil v rámci korunovační cesty i Hradec Králové. Přes Plotiště přitom projížděl nejméně dvakrát, přičemž zde byl vždy zdraven nadšenými obyvateli.
Roku 1840 byly znovu vyměřovány pozemky v okolí Plotišť. Dle nového zaměřování, kterého se zúčastnili sedláci z Plotišť, Předměřic, Lochenic, Nedělišť a Ruseku byly zhotoveny nové katastrální mapy. Rok 1842 byl velmi suchý, neboť od velikonoc až do sv. Václava nepršelo. Proto nastal veliký nedostatek slámy a krmení. Nedostatek píce vedl ke ztenčování chovu dobytka, proto byla tehdy kráva velmi levná. Nebylo prý zvláštností koupit „slušný kus" za pouhých 15 až 20 zlatých. Obilí mělo sice velmi dobrou jakost, ale jeho cena byla naopak velmi vysoká. V následujícím roce byla úroda lepší, ale z předchozího nedostatku pomřelo velké množství dobytka.
Roku 1844 byly Plotiště opět zastiženy ničivým požárem. Ten vyšel ze Žočkovy stodoly v č. p. 25. Zasáhl také obytné stavení téhož hospodáře, který tak navíc ještě ztratil pětiletého syna. Podle smutného záznamu uhořel na peci, kam před požárem ze strachu utekl. Při západním větru se pak požár šířil na další domy (tehdejší č. p. 92, 93, 101, 100 a 99). Ostatní domy uchránil fakt, že dům č. p. 98 se právě stavěl a požár tak nemohl snadno „přeskočit". Je známo, že byla způsobena značná hmotná škoda, se kterou se obyvatelé vyrovnávali ještě dlouho a těžce.
V roce 1845 byla v Plotištích postavena první socha sv. Václava, která byla dílem již počínajícího vlasteneckého uvědomění zdejšího obyvatelstva. Na její zadní straně byl vytesán nápis: „Tato socha jest k uctění Sv. Václava, patrona českého nákladem obyvatelů plotišťstkých za Richtáře W. Komárka v roce 1845 postavena". Sochy patrona české země byly v té době stavěny také na mnoha jiných místech. Sílící vlastenecké pohnutí pak vyvrcholilo revolučním rokem 1848, který přinesl například také definitivní zrušení roboty. 17. března roku 1849 přestaly být součásti dnešních Plotišť dle nového ustanovení závislými na svých vrchnostech a byly prohlášeny samostatnou politickou obcí. Po dvouleté sérii zmatků a žádostí na různé instance (plotišťští byli nejprve zmatení a žádali setrvání pod správou Hradce Králové) proběhly první samostatné volby obecního zastupitelstva v roce 1851. Tím se 19. století přehouplo do své druhé poloviny, kdy nastává definitivní zrod moderní občanské společnosti a počátek vědecko-technické revoluce, vedoucí až k moderní civilizaci dneška.
Ke dni 26. května roku 1850 byl zrušen hradecký magistrát a město začalo být spravováno samostatným úřadem. Byl zřízen trestní soud a okresní hejtmanství, protože zrušením vrchnostenských úřadů byly souběžně odstraněny také vrchnostenské soudy. Ve stejném roce vzniklo také četnictvo. Plotiště, do té doby rozdělené na tři díly podle robotních povinností, byly od roku 1848 císařskou konstitucí těchto břemen zbaveny. Teprve od této doby tedy můžeme mluvit o obci jako samosprávném celku.
Volby představeného a výboru proběhly v Plotištích pravděpodobně v první polovině roku 1851. Z této významné události se bohužel nedochoval zápis, informace o něm tak máme pouze z „Pamětního spisu", vydaného v roce 1853. Podle podpisů tohoto dokumentu, uloženého později do opravené báně na kostelní věži, se dozvídáme jména některých osob, které můžeme považovat za první představené této obce. Zvoleni tehdy byli: Jan Komárek z č. p. 104 jako představený; Václav Prha z č. p. 40 a František Komárek z č. p. 158 jako obecní radní; dalších osm osob pak bylo zvoleno za členy výboru. Hned v prvním roce samosprávy bylo vydáno 24 zlatých stříbra na podporu chudobných obyvatel Plotišť.
V roce 1851 našla štědrého mecenáše také plotišťská škola. Stal se jím sedlák Karel Barták, tehdy obývající usedlost s č. p. 82. Dle jeho závěti ze dne 4. června stejného roku (kdy zemřel) byla založena „Bartákova nadace" pro chudé žáky zdejší školy s částkou 100 zlatých, další finanční příspěvky měla podle testamentu zaplatit jeho manželka. Poslední vůle Karla Bartáka vešla v platnost k 1. červnu 1861 a byla velmi vítanou podporou; ještě v roce 1918 vybrala správa školy roční úrok z této nadace v částce 16 tehdejších korun ve prospěch chudé školní mládeže. Po vzniku samostatného státu se však další informace o nadaci zcela ztrácí z dostupných pramenů.
V polovině 19. století se začíná v Čechách vedle čekanky pěstovat také řepa cukrovka (nejbližší cukrovar byl tehdy v Syrovátce). V roce 1853 byl opraven zchátralý kostel v Plotištích, který byl postaven již roku 1787 z užitku zrušeného kostela sv. Petra na tehdejším Předměstí Královéhradeckém. K opravě byla obyvateli shromážděna částka 4648 zlatých a 20 krejcarů stříbra, mnozí osadníci navíc vypomáhali s přivážením materiálu a nezbytnými ručními pracemi. Oprava byla dle dochovaných záznamů pronajata ve veřejné dražbě ve Smiřicích a propachtoval ji obchodník smíšeného zboží v Plotištích, pan Jan K. Souček.
V roce 1854 bylo zaznamenáno nebývale silné krupobití, které zničilo úrodu v Předměřicích, Lochenicích, Světí a Sendražicích. Je velmi pravděpodobné, že velké škody způsobilo také v Plotištích. Kvůli rozsahu pohromy byla státem poskytnuta alespoň malá náhrada odpisem daní. Mezitím probíhalo ve velkém peněžní vyvazování z robotních povinností, ke kterémuž účelu sloužily speciální vyvazovací komise. Tyto události však vedly ke zmatkům a k nárůstu velkého množství sporů a dlouhodobých soudních pří.
V roce 1855 byla zahájena stavba první železniční trati na trase Pardubice-Liberec, přičemž dráha v úseku od Josefova do Smiřic byla vyměřována v plotišťském katastru. V září se začalo stavět původní hradecké nádraží. Majitelům pozemků, přes které dráha vedla, byla k jejich spokojenosti vyplacena poměrně bohatá finanční náhrada. Méně spokojení však byli majitelé větších stád, zvyklí hnát je na pastvu libovolným směrem. Marie Piroutková z Plácek tak například zaplatila 30 krejcarů pokuty za to, že hnala stádo přes nově založenou trať.
Mírná zima a nepříznivé jaro v roce 1857 byly neštěstím pro mnoho plotišťských rodin. V matrice zemřelých je uvedeno, že toho roku zemřelo 24 dětí na spálu a 4 osoby na tyfus. V čísle 116. například zemřel hospodář Josef Bednář, jeho manželka Marie i dcera Anna. Ve stejném roce byla také opravena kaple sv. Izidora. Není bez zajímavosti, že 3. října roku 1857 přijela na hradecké nádraží historicky první lokomotiva. Tuto událost s nadšením sledovalo i množství plotišťských obyvatel.
Počasí bylo v 50. a 60. letech 19. století velmi proměnlivé a obyvatele trápily střídavě extrémní sucha, velké mrazy, povodně a větrné kalamity. Periodicky se objevovaly vražedné epidemie nakažlivých nemocí, proti kterým bylo tehdy jen velmi slabé obrany. Největší pohroma celého století však byla způsobena lidmi samotnými a přišla památného roku 1866.
Prusko-rakouská válka v roce 1866 výrazně postihla především Východní Čechy a okolí Hradce Králové. Prusové se neocitli u Hradce rozhodně poprvé, k tomu došlo již na počátku vlády Marie Terezie v letech 1742 a 1743. Pruská invaze do Čech o více než 120 let později se však odehrávala ve zcela jiném měřítku. Když se početné oddíly cizích vojáků blížily do tohoto kraje, obyvatelé zanechávali dobytek i majetek na místě a snažili se zachránit holý život nebo zdraví útěkem. Prusové sebou tehdy brali především mladé lidi k nucené službě u jejich armády a v polních lazaretech. V Plotištích vznikla panika ke 29. červnu, když se již k Hradci blížilo ustupující rakouské vojsko od Náchoda a Skalice. Hradecká pevnost vyklízela civilní obyvatelstvo a připravovala se na válku, svoji roli v konfliktu však nakonec nesehrála (což také rozhodlo o postupném zbourání hradeb po skončení války). V Plotištích pak bylo od 30. června ubytováno na 40 000 rakouských vojáků, kteří zde čekali na osudný den 3. července 1866.
Mezi obcemi Chlumem a Plotišti byla toho dne vybojována jedna z nejkrvavějších bitev celého 19. století, známá dnes jako „Bitva na Chlumu" nebo „Bitva u Hradce Králové". Ta dopadla pro rakouské vojsko (složené z velké části z českých vojáků) katastrofálně a o život zde přišly celé tisíce vojáků. V Plotištích byl kostel, fara i škola přeměněny na polní nemocnice a byli sem sváženi ranění. Prusové pak podle očekávání loupili, drancovali a vše co mohli, odváželi sebou zpět do Pruska. Co sami nenašli, získali za pomoci posluhovačů a udavačů, kteří jim ukázali i poslední zazděný sklep se zásobami na zimu. Obyvatelům tak bezprostředně hrozil hladomor a choroby. Krátce po konfliktu, který zanechal po celém okolí rozesetá mrtvá těla koní i vojáků, se nikoliv překvapivě rozmohla cholera. Na následky této nemoci zemřelo jen v Plotištích 35 osob. Válka navíc ještě nebyla u konce a Prusové se k Plotištím dostali zanedlouho znovu, když pronásledovali prchající oddíly Benedekova rakouského vojska. Podle dochovaných údajů si jen těžko uděláme představu, kolik zmařených životů (ať již přímo bojovými akcemi nebo průvodními jevy války) tento konflikt přinesl vojákům i civilnímu obyvatelstvu. Události tohoto roku tak patří bezpochyby k nejsmutnějším v celých dějinách Hradecka.
Dalším nepříznivým obdobím pro obec byl rok 1872. Velmi vlhké a deštivé počasí bylo příčinou vzniku nakažlivých nemocí. Od 5. února, kdy se vyskytl první případ černých neštovic, řádila tato děsivá choroba plných 7 měsíců. V době, kdy ještě neexistovalo preventivní očkování, této nemoci podlehlo 25 dětí. Kromě neštovic se vyskytl také tyfus a spála. Ty si vyžádaly život dalších 4 osob. Nepříznivým průvodním jevem byly také rozsáhlé povodně, které na Labi i Vltavě způsobily po celém území velké škody. V Plotištích byla dokonce uspořádána sbírka na pomoc pražským obětem těchto povodní. Ta vynesla na danou dobu úctyhodných 219 zlatých. Povodně nakonec způsobily také plošnou hnilobu brambor, vedoucí k výrazné neúrodě. Jak už to bývalo i v mnoha starších případech, následující rok 1873 byl naopak velmi suchý.
Dnem 1. ledna roku 1876 vešel ve všeobecnou známost zákon z roku 1871 o metrických měrách a vahách. Až dosud užívané palce, střevíce, sáhy, lokte, loty a libry, korce, čtvrtce ad. Přestaly plnit úlohu zákonných měr a vah. Vystřídaly je stále používané jednotky metry, litry, kilogramy atd.
V roce 1879 byla založena s výjimkou plotišťské školy první a dosud jediná instituce „k hmotnému a kulturnímu povznesení zdejších hospodářů", tzv. Hospodářsko-čtenářská Beseda. Dne 23. prosince tohoto roku svolal starosta obce Jan Košťál z č. p. 92 schůzi občanů, v níž byl zvolen přípravný výbor spolku. Do něho byl zvolen sám starosta Košťál, dále František Komárek z č. p. 158 a Antonín Petr, úředník cukrovaru v Předměřicích. V dalších letech plnil spolek v této odedávna zelinářské obci velmi dobře svoji osvětovou a kulturní úlohu. Již v roce 1881 obdržela Hospodářsko-čtenářská Beseda čestný diplom za obeslání chrudimské krajinské výstavy zdejší zeleninou. Změny se však děly i v jiných oblastech. Ve stejném roce se v Plotištích poprvé staví nádraží a železniční trať České obchodní dráhy, které se tehdy říkalo všeobecně „komerciálka". Stavěl se také viadukt a celkově protínaly katastr obce již tři železniční dráhy. Také Plotiště tak vstupovaly do závěrečné části 19. století jako obec „poznamenaná" výdobytky tehdejší techniky.
Rok 1882 přinesl poměrně mírnou zimu, ale mokré žně opět znehodnotily obilí a vyvolaly tak nepříjemnou neúrodu. Mlýny i obchodníci se odpovědí na to hromadně zásobovali obilím a moukou z Uher. Ani hospodyně tehdy údajně nepekly z mouky ze vzrostlého obilí, protože těsto bylo řídké a na pečivo se nedalo řádně zpracovat. Otava pak kvůli vydatným dešťům také prakticky celá shnila na lukách.
Ve školách tehdy řádily nakažlivé nemoci a vyučování bylo proto přerušeno od 19. května až do 14. června. Doba byla ještě těžká, vždyť na neštovice tehdy zemřelo 6 dětí, na spálu 2 a jedno na záškrt. Školní rok byl však rušný a veselý, žáci například sehráli divadelní představení „Král liliputánský", kterým si vysloužily drobné peníze na nákup školních pomůcek. Starosta obce a zároveň předseda místní školní rady Jan Košťál navrhl na schůzi konané 1. července 1882 vytvořit pamětní školní prapor. Ten byl pak pořízen za 80 zlatých a slavnostně „svěcen" dne 15. července.
V následujících letech se střídaly úrodné a neúrodné roky. Kvůli četnému výskytu požárů byl v roce 1886 na valné hromadě, vedené opět starostou Janem Košťálem, odsouhlasen vznik dobrovolného hasičského sboru. Ten pak vznikl jako spolek Tělocvičná-hasičská jednota Sokol v Plotištích a čítal od začátku více než 50 činných členů. Spolek se přihlásil za člena hasičské župy Chrudimské a obdržel nové vybavení, včetně hasičské stříkačky.
Plotišťská škola byla hojně navštěvovaná (ve školním roce 1887-88 sem bylo zapsáno 189 chlapců a 205 děvčat, tedy celkem 394 dětí), proto byla postupně přistavěna další část budovy. Ta vznikla na místě někdejší tělocvičny, proto byla zřízena nová v podobě letní tělocvičny na školní zahrádce. Tělocvično-hasičská jednota Sokol přispěla ve stejném roce na zakoupení a zařízení školního telefonu.
K roku 1890 bylo nařízeno další sčítání lidu. Ve 196 domech v Plotištích, Pláckách a Kobylích Dolech sídlilo celkem 2229 obyvatel, z toho 1036 mužů a 1193 žen. Plácky měly 39 domů s 336 obyvateli, v Kobylích Dolech bylo 18 obyvatel ve 4 domech. Soupis domácího zvířectva z té doby vykazuje 131 koní, 6664 kusů hovězího dobytka, 274 koz, ovcí a vepřů. K tomu však pouze 2 úly s včelstvem.
Ve stejném roce byl založen také Hospodářský spolek, založený z popudu učitele Vincence Vonky a dalších. Při svém vzniku měl 45 členů, od začátku však inklinoval také k politice a v roce 1895 se již proměnil na regulérní politickou stranu. Konečně byla ve stejném roce (1890) zřízena také stálá místa obvodních lékařů. Prvním lékařem, přiděleným obvodu Plotiště, Předměřice a Lochenice byl doktor medicíny Josef Tichý, sídlící v Předměřicích.
Koncem 90. let se v Plotištích objevují první velocipedy (tedy nejstarší typy bicyklů). Byla to klasická „vysoká" kola, která nebyla příliš bezpečným dopravním prostředkem. O tom svědčí i příklad prvního zdejšího majitele, budoucího lékárníka p. Košťála, který si při pádu z něj dokonce zlomil ruku. Jak zaznamenal kronikář obce, tento dopravní prostředek se rychle šířil a stal se vbrzku „nepostradatelným průvodcem dělnictva, živnostnictva, hospodářů a také studentů". Do práce se od té doby dopravovalo mnoho obyvatel právě na kolech.
V roce 1894 se konala „Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava" v Hradci Králové, která se těšila velkému zájmu široké veřejnosti. V průvodu bylo celkem 42 alegorických vozů, Plotiště vypravily jeden zelinářský vůz a vystavily zde opět svoji vysoce ceněnou zeleninu. O rok později se v Plotištích konala slavnost svěcení praporu Živnostenského společenstva pro Plotiště, Předměřice a Lochenice na 30. výročí jeho založení. Tato událost se těšila velké pozornosti plotišťských i obyvatel okolních obcí. Nedlouho poté však opět řádilo počasí, když veliká bouře s krupobitím poničila plochu o celkové rozloze 663 jitra plotišťských pozemků. Jen na okurkách byla peněžitá škoda vypočtena na tehdy ohromujících 20 až 25 tisíc korun.
- Zdroj: Pišl, F.: Paměti Plotišť n. L., nákl. Obce Plotišť nad Lab., Holice, 1938
- Autor: Mgr. Vladimír Socha, člen KMS